Asi vám také maminka jako nevychovanému a vychovávanému děcku říkala, že musíme zdravit všechny lidi ve vašem domě. V případě, že nemáte rodinu, říkali vám to v dětském domově zcela určitě. Víte, nejsem si jist, jestli tato chválihodná, moudrá a obehraná věta má platnost i v součastnosti. V naší panelákové součastnosti, ve které se neznají ani nejbližší sousedé. Kolikrát jsem sám na rozpacích, mám-li pozrdravit toho kterého člověka, se kterým jsem se i přes veškerou snahu setkal v našem domě, pro případ, že by to byl zloděj a né náš soused, který už 5 let bydlí v našem poschodí. Jistě uznáte, že kdyby se rozneslo, že jsem srdečně vítal s člověkem, který 10 minut na to vykradl souseda a násilím uklidnil jeho drahou polovičku, mohlo by to mít pro mne fatální následky. Proto dejte na mou radu a zdravte jen lidi, které bezpečně poznáte. Bydlíte-li v Praze na sídlišti, půjde asi vesměs o rodinné příslušníky. Je totiž lepší mít pověst nevychovance než spolupachatele.
Informace o próze