To šumění bylo zprvu takřka neslyšné a medojed, který již notnou chvíli podřimoval na křesle v šeru pokoje, ho zaregistroval až po několika desítkách vteřin. Ta tichoučká kakofonie nesčetného množství praskání se rozlévala pokojem jako chapadla medúzy a naplňovala ho nebezpečím. Šedavě modravé světlo z monitoru mělo nemocný nádech a jeho intenzita se nepravidelně měnila. A pak se zde objevila ta studna. Modejed zamžoural a pozorně se na monitor zahleděl, aniž by se jeho tep jakkoli zvýšil či on sám projevil byť sebemenší nervozitu. Šumění vyluzované reproduktory monitoru vytaženého ze zásuvky dále zvyšovalo svou intenzitu a pod jeho tíhou se okolí již dávno ponořilo do hávu děsivé zloby, která jakoby sršela odevšad. Obrazy, skříně, židle i knihovna se mihotaly v třasu nevyřčeného zla, které oznamovalo svůj příchod. Zla, které mělo na svědomí strašlivou smrt nejednoho nešťastníka, jenž se tváří v tvář té neukojitelné zlobě nevzmohl ani na nejmenší odpor. Ten by ovšem beztak neměl smysl ani význam. Medojed zívl a vyčkával následujících událostí.
Trvalo to jen pár dalších vteřin, když se na obrubí studny zobrazené monitorem objevila ta ruka. A pak druhá. A za další okamžik tu byla i ona. Mladá dívčina s černými vlasy přes obličej, která se trhavými pohyby jako démon pomsty plížila po čtyřech k pomyslné kameře. Občasné prostřihy a skoky v záznamu dívku rychle přibližovaly k cíli její cesty a její děsivé vzezření bylo čím dál tím více zřetelnější a nejeden člověk by se při pohledu na tu děsivou scenérii rozklepal až do morku kostí a nebyl schopen pohybu. Medojed laxně pohlédl na nástěnné hodiny a znechuceně si povzdechl.
Avšak i znuděný medojed zbystřil, když za několik dalších sekund dívčina natáhla ruku, ta prošla obrazovkou a její 3D ztělesnění se dlaní dotklo palubkové podlahy pokoje. Slabé čvachtání a odlesky vody se objevily i pod druhou dlaní a následně i celým tělem dívky, která už vylezla z monitoru, trhavými pohyby se postavila na nohy a jako loutka v rukách člověka stiženého parkinsonem se blížila k jedinému obyvateli pokoje. Dívce i nadále nebylo vůbec vidět do obličeje, ačkoli ta úzká mezera mezi splývavými a jako uhel černými vlasy jasně naznačovala, že nepřichází s přátelskými úmysly. Jen za pár dalších okamžiků už Samara stála doslova pár centimetrů před medojedem, hutné zlo jakoby přímo vibrovalo jejím mokvavým a tlejícím tělem a ona se zpříma zahleděla svým okem na svou domnělou budoucí oběť. V tom oku se zračilo vše. Strašlivé utrpení i bezbřehá zloba, která neznala slitování ani soucit, ale jen a jen touhu po pomstě a odplatě.
"Co tak blbě čumíš, ty vodnatá čůzo?!" Pronesl medojed pohoršeně, protože byl uvyklý na vybrané způsoby a úctu, kterou mu každý projevoval.
Samara evidentně nehodlala medojedovy požadavky na etiketu akceptovat a zákeřně zaútočila. Těžko říci, kdy si uvědomila, že to byla chyba, ale asi v té chvíli, kdy jí nepředstavitelně brutální silou a rychlostí vedený úder tlapou vytrhl obrovský kus masa z lýtka a zdrcující stisk zubů se jí zahryzl do zápěstí a urval jí kus ruky. Samara se však nehodlala vzdát a jako správný démon pomsty bojovala dál i vzdor hrozným šrámům na těle, které jí zde s děsivou rychlostí přibývaly. Neměla však šanci. Možná i z toho důvodu, že všechny ostatní její oběti se již předem vynervovaly k smrti pohledem na auru zla a zloby, která ji obklopovala, kdežto medojed byl jen a pouze strašně nasranej. Tuhle práci, tedy vymítání zla, démonů a duchů, již dělal léta a dosud ani jednou neselhal. A i dnes to vypadalo, že tomu nebude jinak. Ba co více, medojed dokonce během boje přispěl k lepšímu i nějakou tou radou a doporučením. Zrovna nyní... ano, nechte mne, jakožto vyprávěče, se zaposlouchat do jeho vrčení... ano, to je vskutku moudrá myšlenka:
"Já tě ty čubko odnaučím porušovat fyzikální zákony!" procedil medojed mezi zuby a následně si neodpustil jako veliký znalec lidských neřestí i další doporučení: "Tyhle monitory jsou od toho, aby zobrazovaly, jak se svlíkáš před webkamerou a ne abys z nich vylézala, ty vochechule!"
Dále už ale medojed neměl na poučování náladu, utrhl Samaře hlavu a spolu s dalšími kusy jejího těla ji začal vehementně cpát zpátky do monitoru, který pochopitelně ihned praskl a střepy se vysypaly všude kolem. To medojedovi pranic nevadilo, napchal torzo, utrhané údy, vyhřezlé orgány i další části Samařina těla do rámu monitoru, kde se tato posedlá dívčina v posmrtných křečích kroutila v groteskně odpudivé poloze.
Medojed byl se svou prací spokojen a vítězoslavně se podíval po místnosti. Ta spoušť byla dokonalá. Nezůstal tu kámen na kameni, veškerý nábytek byl zničen a promáčen a cáry papíru, třísky i kusy zdiva se válely všude možně.
"Výborně, skvělá práce", pochválil medojed sám sebe, pak se obrátil k torzu mrtvé Samary nacpané do monitoru a opovržlivě pronesl: "To byla bída, za tohle ti na čsfd dám odpad!".
Nebylo důvodu se zde i nadále zdržovat. Medojed vyrazil dveře z pantů, ačkoli nebyly vůbec zamčené, s pomocí několika kotrmelců lehce nedůstojným způsobem zdolal tři poschodí, trochu se oklepal a zkroušenému muži sedícímu v přízemí, který se zde pln nervozity a bázně choulil v rohu místnosti, s laxním klidem sdělil, že je jeho problém vyřešen. Medojed ani nečekal na mužovu odpověď či sjednaný honorář, opustil dům a vytáhl z příruční kapsičky papírek s dalšími úkoly. V tu chvíli se ze třetího patra ozval strašlivý a vyděšený mužský křik, ale medojed ho už nevnímal.
"Takže Freddy Krueger někoho straší ve snu?!", zamumlal si medojed pod vousy. "No, počkej, ty ohořelej šmejde. Garantuji ti, že teď ještě vypadáš dobře!"
Informace o povídce