Ten zvuk by nedokázali dešifrovat ani pověstní naslouchající mniši z úpatí Středu. A pokud by byl někdo natolik zvědavý a hloupý, aby otevřel masivní dveře do studovny Univerzity, byl by překvapen ještě více. První pohled dotyčného by jistě padl na neprakticky obrovskou knihu ležící na neméně rozměrném stole, která se jmenovala Kapesní průvodce světem Zeměplochy. Na tom by nebylo nic až tak překvapivého. Neortodoxnost tohoto pohledu spočívala v malém Kuřátku, které hbitě poskakovalo a poletovalo po dvojstránce knihy a zjevně se snažilo proniknout do tajů jejího obsahu. O kousek dál se na vysokých a štíhlých nohách rozvážně pohyboval malý koloušek, který právě studoval složitý astroláb a z jeho výrazu bylo zřejmé, že je jeho konstrukcí nemálo zmaten či pohoršen. Kolouščí mimika má naneštěstí pro oba pocity stejné výrazy, což nezřídka vede k trapným nedorozuměním. Nejzajímavější události se však odehrávaly na protější straně místnosti u polic s chemikáliemi, jedy a různými dryáky. Mezi všemi těmi lahvičkami, dózami a křivulemi šmejdil medojed, koštoval tu z jedné a tu z druhé nádoby a labužnicky si všechny ty chutě vychutnával. Člověk nemusel být znalý alchymie, aby pochopil, že i zlomek toho, co medojed zatím ochutnal, by stačil pozabíjet i početnou skupinou trénovaných pijanů, jejichž metabolismus je zvyklý na nejhorší břečky těch nejzapadlejších putyk Zeměplochy, a ještě by po letech zabíjel všechny supy a mrchožrouty, kteří by se odvážili k jejich mrtvolám přiblížit. Medojed se však netvářil, že by měl v úmyslu umírat. Dál testoval chutě umně stvořených tekutin a zjevně si ani nevšiml, že se dveře za jeho zády otevřely a na jejich prahu stál šokovaný mág. Mágové nejsou mezi zdmi své Univerzity uvyklí na neohlášené návštěvy a tím méně na návštěvy natolik podivné. A Krakatin Explodonosý, mistr destruktivní magie a člověk s umělým nosem, patřil mezi ty méně pohostinné mágy. Vůbec se nenamáhal s otázkami, provedl s rukama velice složité gesto, vyslovil vhodné zaklínadlo s pečlivostí mistra svého oboru a z konečků prstů mu vyšlehl záblesk oslnivého jasu a nezměrné síly. Rychlost, s jakou Kuřátko a Koloušek nalezli v malé studovně vhodné úkryty, ho překvapila téměř tak, jako naprostá netečnost medojeda, který se ani nenamáhal otočit a dál se věnoval své nové kratochvíli. Strašlivá síla se hrnula vzduchem jako padající kometa a většina vybavení v dráze letu magického výboje se vypařila kamsi do nicoty. Trvalo to jen okamžik, než se místností roznesla strašlivá rána, kterou následoval výbuch zplodin a dýmu. Když se po nějaké chvíli stalo ovzduší místnosti opět průsvitným, mág nevěřil vlastním očím. Na protější straně, kde dosud byly police s jedy a cíl mágova hněvu, nyní zely jen na uhel ohořelé zdi z kamení, menší kráter a naprosto nezraněný medojed. Krakatin byl veliký znalec destruktivní magie, ale o exotických živočiších z jiných světů nevěděl téměř nic. Netušil, že medojedi žijící mezi lvi, jedovatými hady, škorpiony a jinou havětí v Africe nemají čas se zabývat něčím tak podřadným, jako jsou iluze, fantaskní představy či plané naděje. Medojed je stvoření čiré praktičnosti. Vidí věci přesně takové, jaké jsou, bez příkras i černého hávu odevzdanosti. A jako stvoření podobné povahy zcela a naprosto ignorují jakoukoli magii, kterou považují za nefunkční hokuspokus, nespornému faktu navzdory, že zde na Zeměploše funguje. To ale medojeda nezajímá a tak je na kouzla a čáry zcela imunní.
Vraťme se však k našemu Medojedovi. Ten byl sice nezraněný, ale co bylo v tento okamžik důležitější, by také nespokojený. Medojedi obecně nemají rádi, když je někdo vyrušuje a tím méně, když je někdo vyrušuje v činnosti, která je baví. Černobílý predátor se otočil a z toho pohledu, který se mu zračil v oku, muselo být mágovi jasné, že vzít nohy na ramena je sice nedůstojné, ale také to jediné, co mu nyní může zachránit život. A protože každý mág si cení svůj život nad vlastní důstojnost, bleskurychlým pohybem vycouval za práh místnosti, zabouchl za sebou masivní dřevěná vrata zpevněná kovovými deskami a uzavřel je na těžkou petlici z dubového dřeva. Byl to jen okamžik, co za zády uslyšel podivný a rytmický zvuk, který následovala strašlivá rána a už jako dobře upravený sendvič ležel mezi podlahou a těžkými vraty vytrženými z pantů i s kusem zdiva, na nichž stál medojed a trochu se na vratké konstrukci kýval ze strany na stranu. Medojed zjevně považoval pokus o zplacatění mága za dostatečný trest a dál se jím nezabýval a znuděn zdejším interiérem se dal do běhu navazující chodbou. A Koloušek s Kuřátkem zrovna tak. Celá trojice běžela spletitými chodbami Univerzity tam a zase zpátky, děsila občasné návštěvníky a tropila všeobecný nepořádek a chaos. A to až do okamžiku, kdy se jim do cesty postavilo koště. Košťata obecně mají tendenci někde překážet, ale tohle navíc mělo i snahu trojici zastavit. Každé bystřejší formě života by bylo jasné, že jde o kouzelnickou hůl nezměrné moci a síly, která se za koště díky své majitelce Eskaríně jen maskovala. Těžko říci, jestli to věděl i medojed, když ji ve skoku překousl vejpůl a aniž by jakkoli zpomalil, rozrazil vrata zadního vchodu z Univerzity a vběhl se svými společníky do špinavých ulic Ankh-Morporku.
Informace o povídce