Chátrám na těle i na duchu. Někdy takhle v noci, když je naprostý klid, mám pocit, že něco slyším. Hlásky. Hlásky maličkých živočichů, kteří bzučí a šustí. Tak jednoduché formy života a ony mne volají. CeBrku, Brčko, pojď mezi nás. A já cítím, jak klesám v evolučním žebříčku stále hloub a hloub... A nakonec procitnu, ohlédnu se a vidím, že jsem níž, než když jsem se ohlížel včera.
Informace o próze