Na kopečku někde v dáli,
po setmění v rouchu noci,
čtyři muži divně stáli,
mají oběť ve své moci.
Mezi mraky luna bledá,
vrhá stíny šedivé,
oprátka se k hrdlu zvedá,
tělo bude neživé.
Mladá dívka s kůží chladnou,
stojí zcela bez vzdoru,
modré oči brzy zvadnou,
v nikom nemá oporu.
Rychlý pohyb, věčný spánek,
lano krček objímá,
lehký výdech jako vánek,
dívka už nic nevnímá.