Tam kde mysl ční nad hmotou,
tam kde portál běžný jest,
tam kam vkročíš levou botou,
tam zapomeň na svou čest.
Sigil, místo neřesti,
mění svoje uličky,
v stínu Paní Bolesti,
nikdy nehraj kuličky.
Sběrači jsou pakáž temná,
vládne tady krutá msta,
sukuba je bytost jemná,
nelíbej ji na ústa.
Až se tiefling zeptá mile:
slyšíš kroky dabuse?
Hledej slova velmi čile,
nejsou vidět na puse.
Čarodějka Šedých Pustin,
jedné noci nejtmavší,
pod oblohou zrůdných hostin,
tvoří osud nejzazší.
Odměnou je život věčný,
smrt se stává divákem,
v prvé chvíli člověk vděčný,
a následně panákem.
Mysl strádá, paměť mizí,
každou smrtí o krok dál,
povstávají stíny cizí,
kdo by se teď trestu bál?
Pátraj, hledaj, slídí v šeru,
po příčině zhouby své,
vyhni se jim hochu, věru,
sic to bude šero tvé.
Když zas lebka nečte slova,
která zradu odhalí,
je čas vyjít opět, znova,
možná jinak, kdopak ví?
Muž v plamenech s cejchem zrůdy,
v baru si ho nespletou,
čeká vodu, čistou z hůry,
až se živly propletou.
Na smetišti stařec králem,
hledá spásu duše své,
vykoupení našel málem,
v kouli duše stříbrné.
Pod náporem nepřítele,
nejhoršího v každém z nás,
otevírá pevnost dveře,
opět, znovu, zas a zas.