Luiší 5 - Chlípné vilnosti

Hledal jsem u země
chlupaté čmeláky,
spatřil jsem Lucii,
neměla tepláky.

Měla jen věneček,
uvitý z šeříku,
její hruď nebyla
ukryta v košíku.

Zářila úsměvem,
veselou náladou,
bohyně půvabu
je pro mne záhadou.

Řekl jsem: Lucie,
studuješ fakultu?
Ona hned odvětí:
Nečum mi na vulvu!

Já vytáh pomlázku,
dlouhou jak sekvoje,
dostala na holou,
přetáh jsem oboje.

Když potom nakonec,
trošičku zjihla,
já měl hned erekci,
tvrdou jak cihla.