Kdybych byl cynik, asi bych si představoval, že hra Limbo vznikla v zasedací místnosti vývojářů po nápadu, že by měli udělat hru co nejminimalističtěji. Když ten nejradikálnější vývojář v tomto duchu předestřel svou ideu, bylo mu řečeno, ať z toho 90% vynechá a tím získá základ, ze kterého dalším procesem zjednodušování jejich hra může vzniknout. Po pár dnech se zjistilo, že nemají dost financí a vývojářů, aby svého cíle dosáhli, tak to museli zjednodušit. A nakonec jim v polovině došli síly a tak to vydali.
A co z toho nakonec vzniko? Důkaz, že méně je někdy více, že minimalismus může být uměním a hlavně parádní zážitek.
Limo by se dal popsat asi jako 2D skákačka s logickými puzzly v značně netradičním prostředí, které dělá čest svému názvu. Veškerá grafika je výhradně černobílá a tvoří jí pouze siluety. Vzdor této grafické strohosti obsahuje hra relativně věrohodný fyzikální model a pokud zde čekáte nějakou symfonickou a orchestrální hudbu, asi jste nebrali můj první odstavec dost vážně. Má předešlá slova by však byla chyba brát jako výčet stinných stránek hry. Opak je pravdou. Temný minimalismus, strohost a grafický asketismus jsou hlavní devízou této hry a vy si budete při hraní připadat, jako když v naprosté tmě dlouhé hodiny odpočívíte na hladině krystalicky čistého jezera a v jednu nádhernou chvíli, když bude vaše duše zcela čistá a jen krůček od osvícení, spatříte na pozadí nebesklé klenby černý okvětní lístek orchideje, jenž něžně dopadne na špičku vašeho nosu. A vy jen zlehka vydechnete, načež se z vody vynoří obrovská potvora s mnoha nohama a utrhne vám hlavu.
Ale ne, nemusíte se bát. Tahle hra není o děsivých potvorách ani o meditaci a hledání klidu ve vlastním nitru, ačkoli i tento pocit se u vás může dostavit, pokud mu to umožníte. Ve hře se ujmete role malého chlapce, před jehož trčící kštici a bělostná očka hra předloží nemálo hádanek, překážek i pár nepřátel. Pokud předpokládáte, že je pokosíte kulometem, nebo alespoň pistolí, stále nemáte tu správnou představu, o co tady jde. Nižádně zbraně, inventář, vývoj postavy, dialogy, příběh ani nic podobného zde nenajdete. Pouze rafinovaně nadesignované lokace, které se mohou ukázat velice smrtící a jenž jsou schopny vašeho avatara rozsekat až děsivně brutálně a explicitně.
Samotné logické puzzly jsou alespoň z počátku krásně jednoduché a skládají se z nějakého toho přeskakování pastí, posunutí čehosi kamsi a hlavně na správném načasování. V závěru hry naneštěstí (nebo naštěstí, to záleží na vás) dosti přituhne a hrátky s gravitací a antigravitací se jako vyloženě relaxační a příjemné rébusy nazvat nedají. Ale s trochou snahy, přemýšlení a hlavně přesného načasování se i před vámi nakonec ve své plné nahotě zjeví závěr hry, který bude tak něžný a nejasný, jak jen si tahle hra zaslouží. A vy možná budete ještě několik minut sedět nevěřícně před monitorem a nebudete vědět, jestli máte být překvapeni, zklamáni, nebo okouzleni. Nabádám vás k tomu poslednímu.
Stručný souhrn
- Vytvořil - Playdead v roce 2011
- O co jde? - 2D hopsačka s puzzly
- Klady - Atmosféra, většina puzzlů, půvabně umělecký minimalismus
- Zápory - Závěrečné pasáže
- Odhad ideální konfigurace - Nevím, ale GOG verze mi na 4 jádrovém Skylake, GTX 950 a 64 GB RAM běhala bez problémů
- Verdikt - Milovníci logických her a 2D hopsaček nebudou zklamáni, stejně jako většina ostatních hráčů
- CeBrkovo hodnocení - Spadá do kategorie Ostaní hry
- Datum vzniku recenze - 18. 8. 2020
- Poslední úpravy - 21. 8. 2020