Neexistuje mnoho her, jejichž jméno vyslovují s úctou i zarputilí odpůrci tohoto žánru. Civilizace je jednou z nich. Historie této legendy ze začala psát roku 1991, kdy vyšel první díl, jehož hlavním strůjcem byl Sid Meier. Jeho jméno můžete nalézt nejen v názvu třetího dílu, ale i v mozcích (či srdcích - pro věřící a další neznalé základní biologie) spousty herních fandů, někde v oblasit, kde se "uskladňují" idoly.
V zásadě existují dva hlavní způsoby jak popsat pokračování všeobecně známé hry, která se v základním principu příliš nemění. V prvé řadě je zde samozřejmě možnost předpokládat, že čtenář hru nezná a rozebrat ji od "a" do "z". To má své nevýhody. Zkušenější hráči budou pravděpodobně znuděni čtením známých faktů. Tyto hráče by potěšil spíš druhý typ recenze, skládající se převážně z výčtu změn a opravených a přidaných nedostatků. Vetšina herních časopisů pochopitelně předpokládá vysokou herní úrověn svého čtenářstva a zaměřuje se na způsob druhý. Dokážu si živě představit zmatení svátečního hráče, který se sice dozví, že hra má lepší grafiku než to či ono a horší ovládání, než tamten či onen titul, ale o samotné hře se kromě porovnání s neznámými fakty nic nedozví. To se vám zde nestane. Z mého popisu bude čtenář protřelý i sváteční zmatený naprosto stejně.
Civilizace 3 - stejně jako oba její předchůdci - patří do kategorie "tahová starategie". Cílem hry je za pomocí Settlera a bojovníka, které dostanete v začátku hry, vybudovat mocnou říši, jenž uspěje v konkurenci podobně vybavených a odhodlaných soupeřů. Úspěch je široký a mnohoznačný pojem, ale v Civilizaci je definován celkem jasně, byť né jednoznačně. Vyhrát se dá několika způsoby. Asi nejklasičtější a nejimpozantnější způsob tkví v postavení vesmírné lodi, která umožní té které civilizaci kolonizovat planety kolem Alphy Centauri. Další, méně impresivní vítězství, jsou diplomatická, kulturní, populační, vojenské a bodová. Pravda, výhra jako výhra, ale vysmát se těm blbečkům na zdevastované Zemi z odlétající rakety umožnuje jen první z nich. Úvod a cíl hry je celkem jasný a zřejmý, cestičky mezi nimi jsou však spletité.
Aby byla vaše města samostatná, jak po stránce živin, financí a produkce, je potřeba jejich okolí zušlěchťovat. Postavit pár pracantů a vyhnat je předělávat luka na pole, do hor kutat doly, nebo cestičkami propojovat vše možné, je tedy nezbytnost. Za pomocí rostoucí populace a materiálů z dolů, je třeba stavit v městě budovy a projekty, ať už kulturní, vojenské, věděcké či náboženské. Ani finanční příjem se neztratí, protože výzkum je drahý, zábava není levná, pokladna bezedná a výdaje jsou nečekané. Toho si jsou vědomi i vaši soupeři a tak se propracovaná diplomacie pro obchod a politické intriky, také hodí. Obchodovat se dá se vším možným. Kromě technologických vynálezů a luxusního zboží, jsou jednou z nejfrektovanějších věcí na diplomatickém stole strategické suroviny. Železo, uhlí, ropa, nebo uran, má mnohé využití a pokud se nenachází na vašem území, bude pro vás tento obchod takřka nezbytností.
Ačkoli jsem nejednou dohrál Civilizaci 3, aniž bych byl s někým ve válce, cítím za povinnost se o tomto aspektu alespoň letmo zmínit. Pokud máte vyzkoumanou potřebnou technologii, nezbytné suroviny a finance na udržování, můžete si postavit opravdu rozmanitou paletu jednotek a vojenské techniky. Každá jednotka má tři atributy reprezentované pochopitelně třemi čísly. Není překvapivé, že tank 16-8-2 (útok, obrana, pohyb), je větší drsoň než lučišník 2-1-1. Pokud lučišník zaútočí na tank, budou pro tento souboj rozhodující čísla 2 (lučišníkův útok) a 8 (obrana tanku). Součet je 10, k čemuž tank přispěl 8mi body, takže má v každém kole (8/10)*100 % šanci, že vyhraje. Jednodušeji řečeno, v každém kole jsou kurzy na oba zúčasněné v poměru 8 ku 2. Každá jednotka má podle zkušeností 3 až 5 bodů, o které postupně přichází, když v tom kterém kole boje prohraje. Aby to nebylo tak jednotvárné, dostává jednotka bonusy k obraně, podle toho kde stojí. Útočit na protivníka v lese, za hradbamy, na kopci či za řekou, není stejné, jako boj na férovku uprostřed rozkvetlé louky. Z boje se tak občas stávají trochu jednodušší šachy a ani počítač se zrovna dvakrát na holpita (1-3-1) schovaného v lese, se svým lučišníkem moc nehrne. Možná že vám už nyní v hlavě šrotuje nespočet možností a taktik při vedení války. Se znalostí terénu a rychlosti pohybu nepřátelských jednotek, se dají dělat divy. A nesmíte zapomínat, že nejen samotným bojem vedena je válka. Zákeřné vyčlenení sabotážní jednotky z útočného vojska, s úkolem zničit komunikaci mezi městem a například dolem na železo, je čin hodný velkého stratéga. Bez železa swordsman opravdu vyrábět nejde. Stejně tak odříznutí měst od luxusních surovin není na škodu. V neposlední řadě můžete za drobný úplatek požádat o pomoc jiné národy, které nemají s vaším sokem zrovna dvakrát dobré vztahy. Ruku v ruce s bojovými výpočty a s tím spojenou pravděpodobností, občas dochází k překvapivým výsledkům které jsou někdy dost flustrující. Na druhou stranu i takový lučišník může s trochou štěstí vypíchnout šípem zkrz průhled oko řidiči tanku, který pak zmaten sejme pár svých kolegů.
Boj, jakož to otevřený válečný konflikt, sebou přináší kromě vyložených kladů, i nejeden zápor. Mezi klady jistě patří možnost - v případě úspěchu - profitovat z rychlejšího výzkumu a větších finančních příjmů, díky většímu množství měst patřících vaší civilizaci. Ani rozlehlejší území a s tím úzce spojená pravděpodobnost, že se na něm bude nacházet některá z luxusních či strategických surovin, není k zahození. Nicméně čas a finance utopené ve výrobě válečných jednotek a jejich udržování, něco stojí. Mohlo by se vám totož klidně stát, že výrobní kapacity nebudou kromě chrlení jedné jednotky za druhou, stíhat vyrábět také nezbytná vylepšení měst a ostatní civilizace vás podle hesla "Když se dva perou, třetí se směje", technologicky předhoní. Navíc je zde riziko nepokojů válkou zdeprimovaného obyvatelstva. Zvlášť v demokratickém zřízení jsou obyvatelé dost nedisciplinovaní. To je velmi nemilé, hlavně když s sebou válka nepřinese žádná dobytá města a naopak o některá přijdete. Naštestí poskytuje Civilizace 3 dost možností bojovat s konkurenty méně náslinicky. Obchodní embarga či darování některých technologií vhodné civilizaci, může nějaké jiné celkem zatopit. A ani hektické stavění kulturních vymožeností ve městech blízko měst protivníka, není od věci. Klidně se totiž může stát, že taková neduživá vesnice se pod tlakem vaší nabušené metropole, rozhodne dezertovat k vám.
U tak komplexní a informacemi přetékající hře, jakou bezesporu Civilization 3 je, velmi záleží na ergonomickém ovládání a přehlednosti. Jsem rád, že ani v tomto odstavci nemusím na tuto hru házet špínu. Podrobnosti o jednotlivých městech lze snadno získat pouhým dvojklikem, po kterém se před vámi otevře okno, kde je vše potřebné ihned k dispozici. Počet všech strategických surovin, účinky luxusního zboží, počet obyvatel, výzkum, seznam postavených budov, jednotky ve městě a plno dalších nezbytností, můžete zkontrolovat jediným pohledem. Strom technologií je přehlednost sama o sobě, a v ministerských oknech o kultůře, obchodu, vojenství či diplomacii, by se nestratil ani senilní pavián s těžkým alzhaimrem. A kdybych si před samotnou hrou pečlivě přečetl manuál, nedělala by mi obtíže ani stavba ambasád kliknutím na hvězdičku u jména vašeho hlavního města.
Jak už jsem v úvodu naznačil, Civilizace 3 opravdu není z těch her, který jdou dost dobře recenzovat, aniž by člověk zabředl do bahna srovnávání s jejími předchůdci. Naštěstí jsem první, ani druhý díl Civilizace nehrál, takže mohu třetí porovnávat pouze s Alphou Centauri, která - ač by to název příliš nenaznačoval - je v jádru klasická Civilizace. Nejmarkantnější rozdíl tkví v zřejmé skutečnosti, že časove a technologicky Alpha Centauri navazuje na Civilizace. Tady vidím největší nedostatek futurismu Alphy Centauri. Nic neříkající názvy a popisy o tachyonových dělech či neutrinovém pancíři, se podle mého skromného názoru nemohou srovnávat a zřejmou představou klasické vojenské techniky. Asi těžko někdo z vás odhadne, jestli je lepší kvantový laser, nebo laser singularity, kdežto o výhodách Battleship nad středověkou kocábkou nikdo nepochybuje. Na druhou stranu možnost vzít jakoukoli vyzkoumanou zbraň, pancíř, pohon a jednotku a libovolně je zkombinovat, dává Alphe Centauri nad Civilizací 3 v počtu jednotek, drtivou převahu. Velkou výhodu Alphy Centauri spatřuji také v možnosti daleko více teraformavat terén. V Civilizaci 3 kromě zavlažování, stavby dolů, sázení lesů a budování cest a železnice, nemůžete dělat nic. V Alphe Centauri lze kromě toho ještě budovat termální vrty, snižovat a zvyšovat úroveň terénu, stavět dva druhy slunečních kolektorů, navrtávat spodní vodu a dávat tak vzniknout novým řekám a v neposlední řadě budovat radarové stanice. A bůh ví, na co jsem ještě zapomněl. Naštestí se ale Civilization 3 hned tak nevzdává a nasazuje proti svému sokovi težký kalibr v podobě kultury a výše zmíněných strategických a luxusních surovinách. Co se týče diplomacie, viděl bych to na plichtu, nebo mírné vítězství Civilizace 3. V Civilizaci 3 lze obchodovat se vším možným, a obchdní embarga také nejsou k zahození. Na druhou starnu vyjednávání smíru dvou civilizací by jste zde hledali marně a hlasování o rozpuštění polárních ledovců či zrušení charty OSN, je také výsadou pouze Alphy Centauri. Technologická nadřazenost Alphy Centauri se promítá také do schopnosti v ní stavět mořská města, která by v Civilizaci 3 přeci jenom vypadala trochu moc excentricky. Ergonomie a celková přítulnost jasně hraje do karet Civilizaci 3 a po grafické stránce je na tom také lépe. Myslím technologicky. Umělecky se mi zamlouvá spíš temnější grafiky Alphy Centauri. Celkové resumé tohoto malého klání ode mne nečekejte. Zaprvé to ani nebylo účelem tohoto odstavce a zadruhé si jím nejsem sám jist.
Pokud člověk není opravdu hnidopich, má celkem velký problém na hře naléze nějaké chyby. Mě samotného docela mrzí, že kvalita hry se s měnící obtížností nemění ani tak díky zhoršování a zlepšování umělé inteligence, ale díky bonusům a postihům, které počítačem řízené civilizace dostávají. I přes tento nedostatek je Civilization 3 špičková tahová streategie, která musí každého příznivece tohoto typu her nadchnout.
Stručný souhrn
- Vytvořil - Firaxis v roce 2001
- O co jde? - Tahová strategie
- Klady - Promakanost, kultura, grafika, hudba, přehlednost a ergonomie, znovuhratelnost
- Zápory - Na vyšší obtížnosti dostává počítač bonusy a na nižší postihy
- Odhad ideální konfigurace - Pentium 4 2,4 GHz, 512MB RAM
- Verdikt - Fanoušky obtížných strategií tato hra nenechá chladnými
- CeBrkovo hodnocení - Very good game (Velice dobrá hra)
- Datum vzniku recenze - Nejsem si jistý, někdy před rokem 2007
- Poslední úpravy - 27. 6. 2020