Asi jednou z největší líhní podivných zážitků a abnormálních historek, je období školní docházky. Nejinak je tomu i v mém případě. Jsem v tomto ohledu tudíž celkem normální.
Slyšel jsem již celou řadu příhod - tak říkajíc - ze školních lavic, ovšem pokud jde o podivné zvyky učitelstva, nezbývá mi než prohlásit tyto příhody za plytké a nehodné zkušeností mých vlastních. Dám brko do ohně za to, že náš profesor na střední škole, jenž se nám "snažil" vštípit základy anglického jazyka, neměl (nemá a nikdy mít nebude) konkurenci. Na to že mu táhlo na osmdesát a byl asi po několika mrtvicích, dokázal být velice činorodý... tedy pokud zrovna neusnul. Hodina angličtiny byla v jeho podání tragikomedií hodnou předních režisérů. Vyjma toho, že si nepamatoval kde jsme posledně skončili a díky našemu "vychytralému" zneužití této skutečnost s námi probíral rok a půl stále stejnou lekci, dokázal obdivuhodně zapomínat i během jedné vyučovací hodiny. A tak nebylo vyjímkou, že jsme si během 45-ti minut projeli dvě cvičení, z nichž to první 4x a druhé 3x. A mezi tím si ještě stihl dvakrát schrupnout. Ovšem asi největší úspěchy dotyčný profesor dosahoval v mimo rámec samotného vyučování. Ach ano, poznámky. Přiznám se, že kdyby mi to někdo vyprávěl, nevěřil bych... ovšem já to viděl na vlastní oči. Už nevím kdo, ani za co, si tehdy tu poznámku zasloužil, nicméně mrzet ho to opravdu nemuselo. Poté co náš legendární učitel v afektu zařval: "Vaše jméno!" a zároveň ukázal parkinsonem stiženou pravačkou na nebohého žáka, se ozvalo asi 5-ti hlasy pět rozličných jmen. Bohužel nikdo nebyl schopen z nepravidelně se měnící polohy profesorské paže a nejistého pohledu zkaleného mnoha zákaly vyčíst, kdo tentokrát upadl v nemilost. Po několika minutách dohadování byla totožnost recividisty konečně odhalena a čas se nachýlil k zaznamenání rozsudku. Profesor asi na třetí pokus nahmatal propisku a jejím opačným koncem "napsal" na papír skrytý ve fólii nahlášené jméno... pochopitelně vymyšlené. "Táák a mám vás" pronesl vítězoslavně po celé anabázi učitel, zatím co se zbytek třídy s vypětím všech sil snažil tvářit naprosto vážně. "Jo, máte mě", odvětil žák s nepředstíranou lhostejností a usedl.
Vážení čtenáři, tak to byla jedna z mnoha školních příhod zaznamenaných očitým svědkem... mnou. Dalšími příhodami vás obtěžovat nebudu, protože beztak již nyní zřetelně vidím, jak vaše učitelské historky blednou závistí, rudnou studem a černaj vztekem. Tím nechci naznačit, že bych považoval vaše příhody za nějak zvlášť barevné.
Informace o próze