Had a žížala

Také vám nedá spát otázka, ktará se vyskytla v komedii "Na samotě u lesa" a kterou vyřklo děcko hrající Svěrákova syna? A totiž, když je had větší než žížala, je velká žížala hadem? Pokusil jsem se nad touto zdánlivě jednoduchou otázkou zamyslet a poskytnout všem tápajícím odpověď.

Had je tvor velice nebezpečný, protože je schopen v případě ohrožení uštknout nejen myši a jiné hlodavce, kterými se převážně živí, ale i člověka, kterým se převážně neživí. Nutno podotknout, že člověka napadá had pouze cítíli se ohrožen, což z něj ovšem nečiní méně nebezpečného protivníka. Každý jistě uzná, že takový had není schopen svou mozkovou kapacitou rozeznat, zda-li neopatrný houbař stojící na jeho ocasu, je pouze nepozorný přítel, či útočící nepřítel. V podobných situacích jedná naprosto reflexivně a nějaké vyšší myšlenkové pochody od něj nemůžeme čekat. Mluvím samozřejmě o tom hadovi. Houbaři jsou naopak pověstní svými sofistikovanými metodami, které s úspěchem používají k hledání hub. Kdo neviděl houbaře zkoumat půdu pomocí chemické analýzy, neuvěří. Není náhodou, že dobrá polovina z vojáků, kteří úspěšně nalezli Sadáma Husajna, jsou vášniví houbaři.

Žížala je naopak tvor vezkrze užitečný a neškodný, poněvadž kypří půdu a není s to napadnout člověka ani když se cítí ohrožena, natož z vlastní iniciativy. Přinejhorším může člověka napadnout nápad napadající žížaly, což je ovšem celkem nápadné. Kdyby se nám podařilo přimět například zmiji ke kypření půdy, přijde tato o svůj status hada a bude z ní nebezpečná žížala. Naopak přesvědčíme-li žížalu, aby napadala lidi, bude z ní užitečný had. Hada hadem a žížalu žížalou tedy nedělá jejich velikost, ale aktivity pro ně příznačné. Zde se nabízí pararela s lidskou populací. Blba blbem nedělá blbý výraz, ale blbé činy. Čin ovšem není většinou tak na očích. Zda-li je to dobře, či nikoliv, si každý musí odpovědět sám.

Informace o próze

*) Systematická katalogizace začala až květnem 2006