Epic Fight 3

Ta brázda byla dobrý půl metr hluboká a táhla se přes parky, silnice, chodníky i náměstí až daleko za město. Hlasitý zvuk, které vzdorující kladivo vydávalo, se mísil s neméně odhodlaným vrčením medojeda a děsil vše živé v okruhu několika kilometrů. Medojed měl zuby zatnuté do koženého úchytu a táhl svůj úlovek obrácen zády k cíli své cesty. Už byl na své pouti skoro hodinu a nezdálo se, že by se kladivo, nebo medojed hodlali vzdát. Ba co více, v tento okamžik se jevilo více a více pravěpodobné, že se vzdát nehodlá ani původní majitel.

Thor ztěžka vydechl a následně nabral do plic vzduch a do mysli vědomí. Hlava se mu ještě motala, ale to ho nemohlo zastavit. S jistými obtížemi se postavil na nohy a pohlédl na hlubokou rýhu, které se táhla do dáli. Otřel si rukou krev z čela a snažil se upamatovat, co se to tu vlastně stalo. Thor nikdy nebyl velký myslitel a po tak divokém knockoutu, který nedávno utrpěl, mu to šlo ještě hůře. "Jo," uvědomil si, "byla tu ta černobílá potvora a stále dokola mi ukazovala ten papír. Něco na něm bylo nakresleného... ale co?" Thor se mermomocí snažil vzpomenou a ani netušil, jak důležitá informace to pro něj byla. Ano, byla, protože nyní na tom již nezáleželo, "vůbec jsem nechápal, proč mi to ukazuje a o co mu jde," dál si Thor v duchu sumíroval vzpomínky, "pak se ta potvora rozčílila a... a pak už nevím, asi došlo k boji," Thorovo otupění a malátný pocit v hlavě postupně mizely na úkor hněvu a odhodlání, "skoro se zdá, že jsem tu bitvu prohrál, ale to přeci není možné!" cedil tentokrát Bůh blesku své vzpomínky skrze zuby, "však já si tě podám, ty kreaturo!" vykřikl pln odhodlání kamsi vpřed, zahrozil pěstí do vzduchu a s těmi slovy se rozběhl vedle brázdy za svým sokem a kladivem. Bylo Thorovým štěstím, že se stále ještě trochu omámený nepokusil své kladivo přivolat s pomocí své boží síly. Kdo ví, jak by něco podobného dopadlo?

V tu samou chvíli byl medojed již dávno v zastavárně a dohadloval se s prodavačem.
   "Říkáte jeden cent, pane medojed?" pravil trochu nejistě postarší muž, který se za kasou klátil jako třtina vě větru.
   "Jo, přesně to říkám," odvětil rázně medojed, "za víc tahle věc nestojí!"
   Prodavač pokrčil odevzdaně rameny a sáhl do kasy, aby z ní vyndal požadovanou částku, ale když ji chtěl předat medojedovi, ten už nejevil o obchod zájem. Čmuchal kolem sebe, rozhlížel se na všechny strany a nechal kladivo stát uprostřed místnosti, jako by mu na něm vůbec nezáleželo.
   "Ehm, tady máte ten cent", pokusil se prodavač získat medojedovu pozornost, ale marně.
   Medojed nijak na slova nereagoval, zavětřil ve vzduchu a řka, že musí za koloušky, proskočil zavřeným oknem a ve změti střepů zmizel za nejbližším rohem. Majitel zastavárny si to ani nestačil srovnat v hlavě, když mu do obchodu vtrhl skoro dvoumetrový hromotluk v brnění a ještě než stačil cokoli říci, vrhl se ke kladivu, láskyplně si ho přitiskl ke své svalnaté hrudi a s takřka fetišistickým zápalem ho pusinkoval.
   "Víte, pane, to bych nedělal," pronesl prodavač nejistě a potichu, "ten tvor, co ho sem přitáhl, si ho označkoval."
   V Thorovi nejprve hrklo a následně se mu semknuly čelisti zlostí a vztekem, který se v něm hromadil jako tlak magmatu před sopečnou erupcí.
   "Kde je?!" procedil mezi zuby otázku a prodavači bylo jasné, že ho jeho odpověď neuspokojí.
   "Nevím, nechal tu to kladivo, nevzal si peníze a proskočil oknem hned poté, co řekl, že jde za koloušky."
   "Za koloušky?" opakoval Thor s výrazem, který jasně naznačoval, že mu pomalu něco dochází. A pak mu to docvaklo docela. "Na jasně, na tom obrázku by krmelec!" vykřikl Thor vítězoslavně, jako kdyby právě odhalil fyzikální zákonitosti přediva časoprostoru, nebo našel poslední prášek viagry.
   "Ano, to by asi souhlasilo," odvětil prodavač. "Ten medojed říkal, že shání řemeslníka, aby mu postavil krmelec pro koloušky, ale prý narazil jen na nějakého zmateného fušéra, který zjevně své řemeslo pranic neovládá. A tak mu alespoň sebral kla..."
   Pan Steve Steal, jak se prodavač a majitel zastavárny v jedné osobě jmenoval, svou myšlenku dokončit nezvládl, protože v ten okamžit toho bylo na Thora příliš a on vybuchl vztekem, který necítil již několik století. Okna v okruhu několika set metrů popraskala a ušní bubínky v nemenší vzdáleností byly nezvratně poškozeny, když tento Bůh blesku vykřikl svou kletbu. Kletbu, která se ale minula účinkem. Medojed, jehož neomylný čuch zachytil stopu hledaných koloušků, byl jen o dva bloky dál a tak hněv svého nedávného soka dobře slyšel, ale bylo mu to fuk.

Informace o povídce