Středověk je temná doba,
Lidé, církev, vojáci,
všude čiší strach a zloba,
i z lidí jsou žoldáci.
Na obloze těžké mraky,
Luny svit jen skomírá,
lidé už jsou doma taky,
již se nikdo nedívá.
Město je dnes velmi pusté,
Garett kráčí nádvořím,
tohle činí asi po sté,
zamezí všem příkořím.
Velké sídlo mocné lady,
strážný hrozbu netucha,
začínají temné rejdy,
praštil sem ho do ucha.
Lehký krok a žádné strachy,
jistý pohyb kočičí,
kde má lady svoje prachy?
Strach už se mnou necvičí.
Slyším zvuky, kráčím hladce,
šelest peřin, postele,
to je lady, spí tak sladce,
šperků jako v kostele.
Pod havou dvě podušky,
už jí dýchám na záda,
slyším její průdušky,
fíha, to je paráda.
Na krku má celé jmění,
zámožná je vskutku dost,
to se ale nyní změní,
čórnu si to pro radost.
Kolem krčku prsty vedu,
polštář zlehka posouvám,
tohle asi těžko svedu,
pod krk prsty zasouvám.
Peřina z ní náhle sjíždí,
Prs mi spadl na ruku,
vidím kousek jejích hýždí.
strhl sem jí paruku.
Ksakru, lady procitá!
Garett však už nelení,
kde se ten šperk ocitá?
V Garettově sevření!
Lady ječí, celá nahá,
kouska studu nemaje,
Garett rychle z okna padá,
Lady volá lokaje.