Poprava

Na kopečku někde v dáli,
po setmění v rouchu noci,
čtyři muži divně stáli,
mají obět ve své moci.

Mezi mraky luna bledá,
vrhá sníny šedivé,
oprátka se k hrdlu zvedá,
tělo bude neživé.

Mladá dívka s kůží chladnou,
stojí zcela bez vzdoru,
modré oči brzy zvadnou,
v nikom nemá oporu.

Rychlý pohyb, věčný spánek,
lano krček objímá,
lehký výdech jako vánek,
dívka už nic nevnímá.