Noc má vládu pevně v rukách,
hutné mraky tlumý blesky,
dobrý čas na život v mukách,
bude ještě někdy hezky?
Ve tmě cítím pohyb slabý,
choulím se ku peřině,
něco se mým strachem baví,
kdo je tomu na vině?
Přikrčím se do rohu,
schovám hlavu pod dečku,
neuslyším "pomohu",
ale spíš "ty blbečku".
Ani jedno slůvko něžné,
jasný záblesk, ostrý jas,
to je přeci lidské, bežné,
dub se kácí, jeho čas.