Pokud byste hledali hru, ve které se akce koncentruje v té nejčistší formě a esenci, asi byste nenašli takovou, které by překonala Quake III Arenu. Zde se na podružnosti typu příběh, dialogy, více módů střelby či zásahové zóny nehraje. Tady jde jen o střílet a uhýbat lépe než ti druzí. A přestě tohle dělá Quake III dokonale. Otázku, jestli vám to stačí ke štěstí, si musíte nejen položit sami, ale také na ni sami odpovědět.
Quake III Arena není v singleplayeru nic jiného, než množina nijak nesouvisejících deathmatchových map, které procházíte jednu po druhé (respektive čtyři po čtyřech) a vítězství vám odemyká mapy další. A to dokud se nepostavíte ve finale Xaerovi. Ve skirmishi máte možnosti si vyzkoušet i teamový deathmatch a pár map capture to flag. Veškerá hratelnost a tedy i zábava spočívá na bedrech precizně vybalancovaných zbraní, návrhu map a vaší slabosti pro akci.
A právě zbraně a mapy jsou tím, co vám někde hluboko v primitivních částech mozku polechtá slabost pro tvorbu adrenalinu. Pravda, raketomet v této hře nemá tu propracovanost jako v konkurenčním Unrealu, natožpak jaho více módů střelby, ale rakety z něho lítají přesně takovou kandencí a rychlostí, aby spolu s vaším pohybem a reflexy tvořily dokonale vybalancovaný tanec smrti a destrukce. A to samé se dá říci o plasmatické pušce, na blízko účinné brokovnici, nebo railgunu, který se v rukou přesného hráče může stát strašlivou zbraní. A najdete zde i legendární BFG, jenž ovšem v souladu s hratelností ztratila část své bývalé epičnosti a tak trochu připomíná plasmatickou pušku na steroidech. To co platí o zbraní se dá říci i mapách. Jsou veskrze jednoduché, ale hlavně rychlé, svižné, plné odrazových plošin a překvapivě barevné. Ale ty krvavé cákance, kterými nejednou s šíleným výrazem na ksichtu proběhnete, se v nich neztratí.
Stručný souhrn