Aliens versus Predator 2

Úvod PC hry Próza Poezie Šachy Rébusy Fotky Download Odkazy Info

Troufám si tvrdit, že nalézt kvalitnější dvojici filmových charakterů, než jaká zdobí název této hry, je úkol více než obtížný. Zvlášť pokud je zde podmínka na volbu takových postav, za které se dá nejen dobře hrát, ale jenž jdou alespoň trochu skloubit dohromady a propojit příběhem. Jistě, hodit dvě vesmírná monstra (vlastně tři) do jednoho ringu, je kýč nikoli nepodobný béčkovým komiksům. Na druhou stranu se dá tento nedostatek částečně zakrýt kvalitním zpracováním, nehledě na fakt, že žánr akčních stříleček si na PC - až na vyjímky - nikdy na přílišnou originalitu a áčkovost nehrál.

Tato hra se dá ve stručnosti popsat velice prostě. Jde o klasickou lineární střílečku s třemi hratelnými charaktery. Jmenovitě jde o mariňáka, predátora a vetřelce (alien). Hra je situována na fiktivní planetu LV-1201, kam přicestovala každá rasa z nějakého svého malicherného důvodu, vyjma vetřelce, který je zde doma. To jsou základní reálie této hry, jejíž největší klad spatřuji v pohlcující atmosféře tíživého strachu, kterou si užijete především v kůži drsného mariňáka.

Atmosféra tíživého strachu nejspíš není dvakrát vysvětlující sousloví, ale pokud jste viděli druhý díl slavné vetřelčí ságy Aliens, máte v hrubých obrysech představu, o co při hře za mariňáka půjde. Ano. Většinu herního času budete s prstem na spoušti vystrašeně chodit skrze nepříjemně temné a klaustrofobní chodby, jejichž vizuální atmosféru zdárně doplňuje po audio stránce povedená hudba. Věřte mi, že pomalý pohyb po vylidněné základě, kde každičký temný kout opatrně prohlížíte pomocí světelného kuželu mariňácké svítilny a s nervy napjatými jak příslovečné špagáty čekáte odkud to přijde, dokáže nahnat strach i těm nejtvrdším z vás. Zvlášť když se stále nic neděje. Nikoli zbytečně se tvrdí, že člověk se bojí neznáma, respektive toho, co není vidět. Představivost a fantazie buzena vlastním strachem je vždy více impresivní, než perzonifikované zlo, byť sebestrašnější. Tvůrci Aliens versus Predator 2 tuto pravdu nejen evidentně znali, ale rozhodli se podle ní i řídit. Tedy alespoň v úvodu hry, která se vám nepochybně zapíše do paměti nesmazatelným písmem.

Boj v kůži křehkého mariňáka proti dvojici jedněch z nejnebezpečnějších ras vesmíru, si žádá slušnou výbavu. Jak už to tak u akčních her bývá, většinu vercajku budou obstarávat zbraně. Vyjma pěkného armádního nožíku, který se v singleplayeru hodí tam maximálně k šťourání v zubech, nebo típnutí humorného screenshotu, je zbytek vašeho nádobíčka velice užitečný. S pistolí sice díru do světa neuděláte, ale do vetřelce s trochou štěstí ano. Již z filmu velice dobře známá útočná puška kombinovaná s granátometem, se vám nevyhne ani zde. Samozaměřující a na vetřelce ideální smartgun, až překvapivě účinný plamenomet či silná brokovnice, jsou pouze nekompletním výčtem dalších zbraní, které se stanou vašimi miláčky a jenž vám nejednou pomohou v ošemetných situacích. Nicméně v některých případech vám ani ony nebudou příliš platné. A tehdy nastupuje on, mocný a nepřekonatelný... nechte se překvapit.

Ovšem nejen zbraně vám pomohou při postupu hrou. Nebýt pěkného hekovacího zařízení či kapesního autogenu, tak ve hře moc daleko nepostoupíte. Těm bystřejším z vás zde nejspíš schází ještě jedna věcička, která je pro boj s vetřelci neodmyslitelně spjata již od prvního filmového dílu. Jistě, detektor pohybu. O užitečnosti tohoto zařízení by šlo s úspěchem polemizovat, ale o jeho dopadu na atmosféru není pochyb. Nepříjemně chladné pípání, které zvěstuje potíže, dokáže svou zrychlující se frekvencí vzbudit až panickou hrůzu, zvlášť když ho následně podpoří strašidelný vřískot samotného vetřelce. Jak je ze samotného názvu této věcičky jasné, reaguje na pohyb. A nejsou to jen nepřátelé, kteří se v této hře dokáží pohybovat, čehož dokázali tvůrci hry skvěle využít.

Hra za lovící hi-tech vraždící mašinu, s přiléhavým názvem predátor, již - podle mého názoru - tak atmosférická není. Nicméně je důležité zdůraznit, že se za něj hraje docela odlišně, takže se snad nudit nebudete. Ona odlišnost spočívá nejen v jiném příběhu a lokacích, nýbrž i výbavě a fyzičce predátora. Mariňák disponuje především zcela klasickým zbraněmi, které mu většinou slouží pouze k jedinému cíli. Totiž zabít protivníka dřív, než se mu dostane na tělo. To platí hlavně při boji s vetřelci, na které budete narážet nejčastěji. Predátor se nejen pohybuje v krapet otevřenějších prostorech, ale je na rozdíl od člověka mnohem odolnější, takže si sem tam i něco může připustit k tělu. Zvlášť když má ve své výbavě i celkem užitečnou zbraň na blízko. Ve výstroji mariňáka se sice také nachází pěkný nůž, ale o jeho (ne)užitečnosti v singleplayeru není pochyb. Obrovskou výhodou predátora jsou hned 4 módy vidění, které vám s trochou té předvídavosti zaručí, že vás hned tak něco nezaskočí. Zvlášť když hned dvě predátorské zbraně disponují schopností automatického zaměřování. Vyjma vyšší odolnosti se může predátor pochlubit i značným atletickým umem, takže pokud nevíte kudy dál, nejspíš jste v options přehlédli možnost "superskoku", s jehož pomocí se dá dostat na nejednu výše postavenou větev či jinou - pro člověka nepřekonatelnou - překážku. Chvílemi tak hra za tuto mimozemskou mašinu připomíná osmibitovou hopsačku.

Jak vám ale každý vetřelec potvrdí, hopsání je pro ženský. Ti nejdrsnější totiž umí šplhat po stěnách, stropech a dalších abnormálně skloněných podlahách. Ano, je to tak. Při hře za vetřelce je v podstatě veškerý design jen podlahou. Vyjma této úžasné schopnosti se zdá vetřelčí výbava krapet chudá. Žádný rotačák, sniperku, nebo shoulder cannon zde nečekejte. Pouze rychlé pařáty, úderný ocas a výsuvnou čelist. Netřeba se ovšem strachovat. S trochou toho opatrného plížení, lezení po stěnách, abnormální rychlosti a správného načasování, není problém se dostat na tělo každému. A pak už stačí pouze nepatrný okamžik a mariňák se vám valí pod pařáty v kaluži krve. Navíc pro případy nouze je zde ještě speciální vetřelčí skok, s jehož pomocí nejen překonáte vzdálenost na niž potřebují elitní trojskokani tři odrazy asi za půl sekundy, ale ještě dotyčnou obět automaticky pěkně pochroumáte. V případě běžných mariňáků rovnou zabijete. Hra za vetřelce je opravdu od předešlých charakterů velice odlišná a i přes chabou "výbavu" nejde o příliš jednotvárnou záležitost.

Zajímavá je situace ohledně nepřátel. V podstatě budou váš herní postup sabotovat převážně ti, za které můžete hrát. V kůži neohroženého mariňáka se připravte převážně na vetřelce, jejichž hegemonii sem tam prořízne nějaká drsnější změna v podobě predátora či pretoriana. Predátor si bude moci vyzkoušet sílu svého arzenálu rovněž na vetřelcích, kterým budou zdárně sekundovat po zuby ozbrojení mariňáci. Vetřelec se zase nejvíc setkává s lidmi, jenž mají pravděpodobně s jeho rasou nedobré zkušenosti, protože po něm pálí co jim kadence zbraní stačí.

A když už jsem si vzal na paškál nepřátele, nemohu se nezmínit i o AI, což je - jak jistě víte - zkratka anglického artificial intelligence a neznamená to nic jiného než umělá inteligence. V tomto ohledu bohužel nemohu hru příliš pochválit. Setkání s vetřelci jsou lidsky řečeno velice prostá. Programátor by nejspíš řekl velice skriptoidní. Je to tak. V drtivé většině případů narazíte na vetřelce poté, co někudy projdete či něco uděláte. Následně se na vás bez sebemenší taktiky či pudu sebezáchovy vrhnou s nadějí, že jsou rychlejší než váš ukazováček. Na druhou stranu je nutno přiznat, že dotyčné skripty vás opravdu většinou notně vylekají a samotnou hru tato chybka příliš nesráží. Ovšem připouštím, že představa, jak se vás jeden a ten samý vetřelce jednou pokusí přepadnout bleskovým útokem po stropě a po loadnu například zase o něco později ze zálohy, až nevšímavě přejdete jeho temné stanoviště, je impresivní. Ovšem něco podobného jsem neviděl ani v této hře, ani jinde. Více jsou nedostatky AI na zřeteli například při boji s predátorem, od kterého by člověk přeci jen čekal vyšší IQ a s tím spojenou taktiku boje. Vidina jak ten ubožák střílí shoulder cannonem do sloupu, za kterým jsem schovaný a nemá snahu se z přímky "Já - sloup - on" příliš hnout ani poté, co mu střílím granáty metr od nohy, nevzbuzuje dvakrát úctu k této vyspělé rase. Samotní mariňáci rovněž nejsou schopni v boji použít nějaké sofistikovanější finty, ale jako predátor či vetřelec s nimi stejně většinou zamáváte tak rychle, že na to beztak nemají čas. AI je velice opomíjená součást dnešních her a tak hráč musí vzít za vděk alespoň faktem, že nepřátelé v této hře jsou schopni alespoň mírného hledání. Pokud vás například takový bojechtivý mariňák jakož to predátora zahlédne jak se ukrýváte za nedaleký roh, přijde si pro vás... což bude také ta poslední akce jeho života.

A co podotknout na závěr? Snad jen že pokud máte pevné nervy a klasické střílečky vám nejsou cizí, tato hra by se vám měla zamlouvat.

271kB 645kB 638kB 647kB 869kB 935kB 790kB 718kB 585kB 782kB 929kB 830kB 1014kB 510kB 310kB 309kB 778kB 1,11MB 629kB 927kB

Stručný souhrn